Jak dlouho po obvinění trvá soudní řízení (a proč)?

Přesná odpověď: 357 dní

Být obviněn z trestného činu jednoduše znamená, že vláda někoho právně obvinila. Osoba obviněná z trestného činu se podle zákona považuje za nevinnou.

Být obviněn z trestného činu může být děsivý a matoucí zážitek. Musíte se vypořádat nejen se složitostí systému trestní justice a množstvím často protichůdných skutečností, které se na vás vrhají, ale musíte se také vyrovnat s osobními, rodinnými a emocionálními důsledky situace.

Po obvinění z trestného činu a zadržení budete muset dlouho čekat, než bude váš případ předložen soudu. V takovém scénáři může nastat několik alternativních věcí.

Jak dlouho po obvinění trvá cesta k soudu?

Než se případ dostane k trestnímu soudu, může to trvat až 357 dní a soudní rozhodnutí trvá v průměru 178 dní. Pokud obdržíte přestupek, následuje soudní postup.

• Označuje se to jako přestupek a je to malý přestupek, který se trestá spíše poplatkem než skutečným vězením. Obžalovaní obvinění z přestupků nemají právo na proces před porotou, protože nemají možnost vězení. Kdybys chtěl, mohl bys využít právníka.
• Dopravní nebo řidičský přestupek je nejrozšířenějším druhem přestupku. Výsledek bude určen zákony státu, ve kterém jste se nacházeli, když k porušení došlo.
• Po zjištění přestupku je postup urovnání neformálnější, a pokud chcete přiznat vinu, může to být provedeno poštou nebo telefonicky, aniž byste se museli dostavit k soudu.
• V dopise, který obdržíte, bude uvedeno, zda se musíte dostavit k soudu nebo zda můžete svůj problém vyřešit jiným způsobem.
• Většinu času v důsledku porušení budete muset zaplatit pokutu. Aby se podobná situace již neopakovala, můžete být požádáni o účast na soudem schváleném převýchovném programu.
• Pokud se chcete bránit proti obvinění, budete muset požádat o soudní schůzku, a pokud tak učiníte, budete se vy nebo váš právní zástupce muset dostavit k soudu v plánované datum a čas.

Doba, po kterou to bude trvat, bude určena typem případu. Pokud jste zadrženi ve vězení za přestupek, soud by se měl konat do 30 dnů od vašeho souhlasu. Pokud nejste ve vězení, požadavky jsou jiné a datum vašeho soudního řízení by mělo být naplánováno do 45 dnů od žádosti.

V trestním řízení probíhá předběžné slyšení mezi vaším obviněním a vaším soudem. Toto předběžné slyšení se musí v souladu s vašimi právy konat do 10 dnů po vašem obvinění. Datum soudu bude stanoveno do 60 dnů od vašeho obžaloby, pokud se vzdáte svého nároku na desetidenní jednání.

Na základě těchto informací bude osobě účtován poplatek. Do 15 dnů po předběžném slyšení musí být informace podány a vaše soudní řízení musí začít do 60 dnů od obvinění informací.

Proč to trvá tak dlouho, než se dostanete k soudu?

Tak dlouho trvá, než bude obviněn a dojde k soudu, v závislosti na povaze trestného činu, který rozhoduje o tom, zda se k soudu vůbec dostane či nikoli. Obecně platí, že některé méně závažné trestné činy mají jiné tresty, takže ne každý obviněný z trestného činu se musí obrátit na soud.

Případ zahrnuje méně závažný trestný čin, jako je první držení malého množství nedovolené drogy nebo vniknutí na cizí pozemek bez způsobení újmy. Policie může místo trestního stíhání osob, které se dopustily přestupku, udělit výstrahu, varování, pokutu nebo obecné usnesení.

Pokud je trestný čin ve veřejném zájmu dostatečně závažný, například když byl nebo mohl být někdo zraněn nebo byl zničen majetek, a existují dostatečné důkazy, policie věc postoupí Crown Prosecution Service (CPS). CPS učiní konečné rozhodnutí o tom, zda bude stíhat kohokoli, kdo je zapojen.

Proč investovat do čističky vzduchu?

Doba, kterou po obvinění trvá, než se dostavíte k soudu, závisí na závažnosti trestného činu, ze kterého jste obviněni. Pokud jde o drobná porušení, ne všechny případy se dostanou k soudu, ale u závažnějších trestných činů se budete muset dostavit k soudu. V některých případech práva máte, a pokud si myslíte, že je to nezbytné, můžete se některých těchto práv vzdát.

Reference

1. https://www.jstor.org/stable/pdf/community.28033013.pdf
2. https://link.springer.com/article/10.1007/BF00148128